Cyprmamka

16. června 2012 v 13:52 | Polgara |  Debut
Máloco je tak vynalézavé jako lidská představivost a právě ona dala vzniknout legendě o Cyprmamce. Příběh začíná jako většina příběhů. Bylo nebylo. V předaleké zemi, tam kde vychází slunce, tam kde věčně všechno kvete a všichni jsou šťastní a veselí, žila jedna zvláštní osůbka. Lidé ji popisovali jako bytost nevelkého vzrůstu, po zádech jí splývaly kaštanově hnědé vlasy v nekonečných kudrlinách. A když jste se zahleděli do jejích zeleno modrých očí připadali jste si, jako kdybyste zkoušeli dohlédnout na dno moře. Měla do zlatova opálenou pleť zaoblenou postavu tak, jak to správné maminky mají mít. Žádné vychrtlice, ani žádná boubelka.



Když porodila dítě, měla ve zvyku zpívat písničku. I když ona to nebyla písnička. Jednalo se o pár slov poskládaných tak, aby sloka hezky zněla. Když ji někdy někdo uslyšel zpívat, připadalo mu to jako cvrlikání ptáčků.

"Cypr, cypr, cypr, ať smutek zaplaší,
Cypr, cypr, cypr ať na rtech úsměv udrží."
"Cypr je v každém z nás,
jen to chce čas, než probudí se v nás."

Slok bylo víc, ale tuhle z nějakého důvodu Cyprmamka zpívala nejraději a nejčastěji. Rozléhala se krajinou jako ozvěnou, dokud nedozněla úplně. A pak spustila svoji písničku nanovo. V každém, kdo ji uslyšel, probudila naději. Ne že by ji předtím neměl, ale po vyslechnutí těchto slov si připadal člověk jako znovuzrozený. Věřil, že nyní dokáže všechno, co si zamane.
Jednalo se o kouzlo anebo sílu sugesce, kterou má lidská mysl? To ví jen Srdečník, jenž opatroval Cyprmamku a její rodinu, jako kdyby byl otcem jejich dětí. Ale co my víme? V legendách a obzvlášť v těch cyprealistických je možné všechno.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Je libo se státi Cyprealistou?

Jistě!
Já jím jsem.
Děkuji, nelibo.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama