Bazmeky na mraky

Hudební výchova v pravěku

2. března 2012 v 8:16 | Maglaiz
Jak praví staré přísloví tradující se již od vzniku Vesmíru: Za vším hledej Cyprealistu. I v této stránce, myšleno tím hudební výchova v pravěku, v tom má prsty. A jako vždy se Cyprealisté potýkají s nepochopením. Když se konečně dočkali vyhynutí dinosaurů, přežili změny klima a po Zemi začali chodit lidé, tedy homo sapiens sapiens, těšili se, že začnou tento nový živočišný druh, který nazvali učedník blbec, učit všemu, co znali. Dle dlouhodobého pozorování usoudili, že i když je člověk schopen se naučit jistým dovednostem, nikdy nepochopil, proč je dělá. Tím jsme si osvětlili původ cyprealistického názvu nového druhu a i jejich první a závažný problém.

O vzniku ženského jména Hildegarda

29. února 2012 v 22:14 | Maglaiz
  • Kdysi dávno pradávno, nějaký miliónek už to bude, byli Cyprealisté pro svá díla haněni a dokonce vláčeni. Žárovcežel Cyprealistům nedocházelo, že jednobuněčné organismy nemohou pochopit dokonalost a nadčasovost jejich děl. A jelikož se útoky stávaly čím dál častější, protože nějak zachutnali pozdějším dinosaurům (z důvodu příliš sladkého masa), vznikla garda osobních strážců, kteří si říkali Hildové podle svého hrdinného velitele Hilda Prďáckého I. A tak na počest těchto ušlechtilých a odvážných Hildů si děvčata začala dávat jména Hildegarda. Víme, že zpočátku neexistovalo žádné skloňování a mnohdy i ani časování, a proto píšeme Hildegarda a né Hildovagarda. Ovšem časy se mění a i my se budeme moct někdy dočíst i o Hildověgardě, zdatné vojevůdkyni toužící po vládcovské funkci, kterou její věrná družina, nepřátelé i potomci nazývali Vlasta.

Epochální nález

27. února 2012 v 20:02 | Maglaiz
Psal se rok 2011, 9. prosince, čas 17:42. Unavená po dlouhé cestě jsem bezděčně hrábla rukou do poštovní schránky a nahmatala jsem podivuhodný balíček. Při bližším ohledání pod chabým plamenem zapalovače jsem zjistila, že se jedná o velkou a značně tlustou obálku. Když jsem ji otevřela a vyndala její obsah na stůl, jen jsem tiše zírala a nemohla tomu uvěřit.

Průvodní dopis, který údajně sepsali Josef Hanka a Václav Linda (pozor, nezaměňovat s rukopisci Václavem Hankou a Josefem Lindou, i když jisté vazby zde jsou). Písmenka úhledného škravopisu hovořila jasně: Toto je Růženina tabulka, jediná písemná památka, která popisuje dějiny Cyprealistů od počátku až téměř do současnosti.
Vidím stejnou zmatenost na vašich tvářích, kterou jsem měla i já. Proto jsem začala pátrat v literatuře a dobrala se k tomu, že skutečně kdysi dávno existovala hned vedle Tabuly Smaragdiny i další velice tajemná památka a to Růženina tabulka. Vzhledem k tomu, že tento dokument skutečně žil v lidské mysli jen a pouze jako legenda, vědci se rozhodli o ní ani neuvažovat. Dovolím si vás tedy v této oblasti poučit.

RŮŽENINA TABULKA
Označení tabulka je poněkud zavádějící. Jedná se totiž o recyklovaný papír popsaný zvláštní černou hmotou značky KOH-I-NOOR. Byla psána typickým cyprealistickým písmem piktokilem *.
Pzoruhodný je fakt, že tento dokument nemá autora. Usuzujeme tak podle toho, že na konci je nápis Nemá Autora. I když někteří Cyprealistologové ** se domnívají, že autorem je Cyprealistka Nemá Autora, která je známá svou dlouhověkostí a svými výtvory, které se staly součástí folkloru všech kultur. Jejich úsudek se opírá o skutečnost, že v době vzniku, o kterém se vedou stále spory, měli Cyprealisté pro dnešní dobu atypická jména, např.: Bez Diplomu (významný lékař a léčitel; proslavil se vykonáním historicky první lobotomie, která měla být původně zdařilou operací mozku), Neví Nic (vzdělance, známý jako Učitel lidstva; k jeho zásluhám řadíme fakt, že lidi naučil tomu, že i bez základních znalostí lze zastávat vysoké funkce; je nutno říci, že Neví Nic se nejen hlásil k cyprealistickým skeptikům, ale dokonce byl jejich malomistrem) nebo Křivé Tež Pěkné (uznávaný architekt, který navrhl šiknou věž v Pise; prvně však tento návrh předložil faraonovi Amenhotepovi IV., zvanému Achnatonovi, jenže se ukázalo, že není tak modernistickým panovníkem, jak se prezentoval).

Růženina tabulka je revoluční objev Josefa Hanky a Václava Lindy, potomků levobočků známých nálezců Rukopisů, kteří se však nehlásí k uměleckému směru cyprealismu a Cyprealisté se od nich distancují, což dokazují tím, že jejich komunikace se omezila pouze na dopisování, mailování, chatování, telefonování, smskování a osobní setkání.
Ještě do devadesátých let minulého století se pracovalo na překladu separovaně (cyprealističtí optimisté a skeptici zvlášť). Překlad není kompletní a proto nemůžeme s jistotou tvrdit, co všechno obsahuje. Optimisté se domnívají, že se z této tabulky dozví vše o historii Cyprealistů a jejich hermetickém tajemství, které se nedochovalo ústní tradicí. Skeptici tvrdí, že již 1. 1. 2000 měli přeloženou tabulku téměř celou a že její objev není v žádném případě revoluční, tedy pokud nepovažujete za revoluční nález těchto slov:
Nezapomenout koupit deset vajec, tři mrkve, kilo mouky, kilo cukru, deset deka salámu, cihlu eidamu a badyán.
Vložit do hrnce, povařit. Mezitím vhodit na pánvičku rajčata a maso, orestovat a nechat podusit.
Je můj muž idiot?
Je.
Děti nechat cucat si palec-přestanou řvát.

Jediné, co se zatím nepovedlo ani jednomu táboru Cyprealistů vyřešit a v současné době se doufá, že sjednocením se to podaří, je otázka, proč se Růženina tabulka jmenuje právě takto.
________________________________________________________________________________________________________________
* jedná se o typické staré cyprealistické písmo, které se v dnešní době považuje již za přežitek a za velice nepraktické. Použitím důmyslného systému chaosu si každý Cyprealista vytvořil vlastní abecedu a vlastní písmo, které se však muselo v něčem podbat s ostatními a to tím, že musely aspoň částečně připomínat věc, která začínala na dané písmeno abecedy, které jste potřebovali ve slově napsat. Příklad: slovo AHOJ (v textu psaném piktokilem by byly obrázky Amanitas Husy Oleje Jablka, ovšem nemusely by mít tu ustálenou podobu)
** tím je myšlena má osoba

Co je cyprealismus?

8. února 2012 v 14:31 | Ocipu
Jako každé vypravování i toto by mělo začínat slovy "bylo, nebylo", netrhejme tedy partu a učiňme tak. Bylo, nebylo, ale spíše nebylo, než bylo. Dvě dobré, ba dokonce dalo by se říci, že nejlepší, přítelkyně si osudného odpoledne 30. června roku 2010 krátily velice dlouhou chvíli, která nastala, když se matka-řidička jedné z nich jala nakupovati v supermarketu. Jejich hovor byl tuze oduševnělý. Rozmlouvaly nad literaturou a uvažovaly, až dospěly k názoru, že literatura a celkově umění v sobě má jistou mezeru, jistou velkou díru. Tou dírou měly na mysli, že umění chybí směr, který by pod svá křídla schoval vše, co nelze jinam zařaditi. Co chudáci sprostonárodní písně, anekdoty, hloupé výmysly, které začínají inteligentně a končí většinou naprostým nesmyslem? Kde ty se skryjí? Kam patří? A hle. Jak z čistého nebe. Zrodil se cyprealismus.
 
 

Reklama